Dovolená není zákoníkem práce zvlášť definována. Dovolenou se rozumí zvláštní druh doby odpočinku, kdy zaměstnanec v zaměstnavatelem určeném nebo dohodnutém čase nevykonává práci, nedostavuje se na pracoviště a má tedy pracovní volno určené především ke zotavení, k odpočinutí si od práce a k osobním zájmům.
Zákoník práce podle ustanovení § 211 a násl. stanovuje při splnění stanovených podmínek dovolenou za kalendářní rok, její poměrnou část a výměru dovolené.
V § 215 určuje podmínky pro nárok na dodatkovou dovolenou.
Čerpání dovolené upravuje § 217 a násl., stanovení náhrady za dovolenou upravuje dále § 222.
Zaměstnavatel může krátit dovolenou pouze za neomluveně zameškanou směnu za podmínek stanovených § 223.
Na čerpání dovolené se vztahují ustanovení zákoníku práce obdobně u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (DPČ a DPP) jako u pracovních poměrů.